Scénáristka a režisérka Sofia Coppola natočila laskavý film o setkání dvou lidí unavených vlastním životem, kteří zjišťují, kolik energie v sobě mají, ač únavou neudrží otevřené oči. Komik Bill Murray (Krotitelé duchů) dostal poprvé v životě příležitost zahrát si vážnou roli a zhostil se svého úkolu s vervou a umem, které mu vynesly cenu BAFTA a nominaci na Oscara.

Ve filmu představuje Boba, stárnoucí americkou filmovou hvězdu přilétající do Tokya kvůli natáčení reklamy na Suntory whiskey. V lobby majestátního, ale dokonale odlidštěného, hotelu Park Hyatt se Bob seznamuje s Charlotte (Scarlett Johansson), mladou a často osamělou manželkou fotografa rockových hvězd (Giobanni Ribisi). Celý děj se točí kolem této nesouměrné a přitom dobře synchronizované dvojice, kterou svedla dohromady náhoda.

Pětadvacetiletou Charlotte její vlastní manžel už nemůže ani cítit a Bobova žena na oplátku komunikuje se svým mužem příkazy do telefonního záznamníku. Oba mají pocit, že se v nich a s nimi děje něco důležitého, zatímco okolní zdánlivě seriózní svět si ničeho nevšímá. Probudí se v nich vzájemný zvláštní a silný cit dvou hledajících jedinců, dvou lidí, kteří se navzájem potřebují ujistit o vlastní identitě, o správnosti cesty, kterou se vydali.

Herecké výkony v Překladu jsou jednoznačně výborné a vypovídají o oboustranném respektu mezi režisérkou a protagonisty. Coppola dopřála Murrayovi scénu snů: okamžik, kdy se Bob nabírající druhý dech definitivně zamiluje do Charlotte. Chvíli, kdy pro něj mladá osamělá dívka představuje záruku šťastné a nekomplikované budoucnosti. Fotograf John v podání Giovanni Ribisiho je karikaturou rádoby intelektuálů, kteří se děsí chvíle, kdy někdo odhalí jejich skutečnou plochost.

Na závěr musím dodat, že pomalost českých filmových distributorů nezná mezí, v některých okolních státech můžete tento výborný snímek shlédnout už delší dobu (jak jsem také učinila já).