Ray se rozvedl. Se svou bývalou ženou má dvě děti - pubertálního syna Robbieho, který mu odmítá říkat tati, a malou trochu zhýčkanou dceru Rachel, která se zdá být v některých ohledech dospělejší než on. Ray není zrovna nejlepší otec, ale o to víc se snaží, aby to jeho děti nepoznaly. A o to víc je miluje, to se také počítá.
Ten den zrovna přijel pozdě, když si měl přebrat děti na víkend. Jeho žena mu prošla byt a chovala se při tom jako matka, která se přijede podívat ke svému nedospělému synovi na privát. Komunikace s dětmi vázne… A pak začne ta bouřka. Když blesk uhodí víc než dvacetkrát na jedno místo a přestanou fungovat veškeré přístroje, napadne vás, že se stávají divné věci.
A když na místě, kam tolikrát uhodilo, popraská země a vyleze z ní jakási obří třínohá mechanická potvora, která začne světelným paprskem rozkládat kolempřihlížející v prach, radši vezmete nohy na ramena. A to taky udělá Ray. Sbalí kufr, děti a nějaké potraviny, nasedne do nejbližšího fungujícího auta a ujíždí pryč. Kam? Rachel chce k mamince. Fajn. Jede se za maminkou.
O tom vlastně celý film je. Skoro jako vysokorozpočtová road movie. Ray není žádný hrdina. Dělá, co může, aby přežil, ochránil své děti a udržel rodinu pohromadě, ale zjišťuje, že jeho dětičky s ním vlastně nepočítají a že by se obešly i bez něj. Hádá se s Robbiem, nechce ho pustit zachraňovat svět, aby ho nakonec stejně nechal jít svou vlastní cestou. Asi nejsilnějším momentem filmu pro mě byl ten, kdy se Ray s Rachel schovávají ve sklepě spolu s jakýmsi skorobláznem, který je neustále svým pološíleným chováním uvádí do nebezpečí, že je emzáci najdou. Ray musí zvolit: buď on a Rachel nebo ten cvok. Proto svojí dcerce zaváže oči, řekne jí, ať si zacpe uši a zazpívá mu písničku, odejde do vedlejší místnosti a zabije ho. Sám sobě se kvůli tomu hnusí, ale ví, že to musel udělat. Jinak by zemřeli oni.
Spielberg v tomhle filmu kombinuje velký akční blockbuster s docela intimním dramatem o vztazích rodině. Kupodivu se tyto dvě složky vůbec nehádají a dohromady mu to funguje. Generační krizi Farrierovic rodiny prokládá emzáckými útoky a běsněním davů, aniž by to působilo kostrbatě. Styl vyprávění je téměř dokumentární, to podtrhuje formát filmu, který není širokoúhlý. K realističnosti přispívá, že Spielberg patří k těm málo režisérům, kteří umí odhadnout míru trikových záběrů, šetří jimi, přísně je podřizuje potřebám příběhu a nerve do filmu víc tripodů a mimozemšťanů jen proto, že na to má a vypadá to dobře.
Celý film je vyprávěn z Rayova pohledu. Nevíte a nevidíte víc, než ví a vidí Ray. Nebýt prologu a epilogu čteného Morganem Freemanem byste ani nevěděli, jak o Zemi ti mimozemšťani vlastně věděli a proč lidstvo nakonec nevyhladili, když byli tak hezky rozjetí. Tyto vsuvky mají svůj důvod, ale přece jen mi trochu vadí. Připadá mi, jako by celý film trochu shazovaly a ze slušného dramatu okořeněného trochou akce dělaly vyprávěnku z Blesku o tom, jak tatínek vezl děti mamince a měl přitom trochu problémy. Naštěstí to ale vyznění celého filmu nedokáže úplně ubít. (Pozn. redakce: Nesouhlasím s touto kritikou, prolog a epilog jsou velice jednoduchým shrnutím celého poselství, které nám Herbert George Wells svojí knihou zanechal - ctěme a respektujme i ty nejmenší, my i oni jsme důležitou součástí našeho světa a jedni druhé potřebujeme. Bez prologu a epilogu by byl film výrazně ochuzen. Libor Kyncl)
Ke kvalitní režii, inteligentnímu a dobře rozehranému příběhu musím přičíst ještě dobré herecké výkony. Toma Cruise jsem v této poloze ještě neviděla a rozhodně mu svědčí. Zdatně mu sekundují i Justin Chatwin a Dakota Fanningová, která dokazuje, že i v desíti letech může být velká herečka, já jen doufám, že za pár let nezhasne jako spousta jiných dětských hvězd. Jestli umí hrát natolik dobře v deseti letech, začínám slintat:-) při pomyšlení, jaký výkon dokáže podat, až nasbírá zkušenosti a bude dospělá. Jen jí (a sobě) přeji hodně zajímavých filmů.
Snad jedinou další výtku mám ke konci. Nemám nic proti happyendům. Já jsem taky Rayovi fandila a chtěla jsem, aby se s Rachel šťastně dostal do Bostonu za svou exženou. Ale když se celý film snaží vypadat realisticky a nakonec se celá rodina (a tím myslím CELÁ i se ztraceným a za mrtvého považovaným Robbiem) sejde ve velkém Hollywoodem na hony smrdícím hepáči, tak ho to trochu shodí a na patře to zanechá lehkou pachuť.
Když ale spočítám všechna plus a mínus, pluska o dost převažují. Válka světů rozhodně stojí za podívání a dokazuje, že Steven Spielberg je stále ve formě, znovu nabírá dech a ty mladší pořád ještě hravě strčí do kapsy.
